Přečteno IV. - ne všechno je dokonalé

Po pár předchozích článcích z "rubriky" přečteno jste možná mohli nabýt mylného dojmu, že jsem četby chtivý a všemilující knižní nadšenec, kterému se líbí absolutně každá kniha, kterou chytne do ruky a louskne tak bez problému kde co. 

Dnešní  článek vás přesvědčí o tom, že to tak opravdu není. I mně se občas dostane do ruky kniha, která mi opravdu nesedne. Některá dokonce tak, že ji prostě nemůžu ani dočíst. 

Jednou z nejhorších knih, která se mi dostala do ruky (nepočítám ty z povinné školní literatury) byla kniha TO PRŠÍ MOŘE od české autorky Radky Třeštíkové. Autorka jako taková mě absolutně nadchla knihou Bábovky, a proto jsem si ani nemyslela, že by mě některá z jejich knih mohla tak zklamat, jako právě tahle. 

Přečteno III. - jednodechovky

 Po Aleně Morštajnové a Karin Lednické jsem čirou náhodou objevila další autorku, která je mi svou knižní tvorbou velmi blízká. Pokud máte rádi romány od zmíněných dvou autorek pak pevně věřím tomu, že vám bude taky. 

Hana Marie Körnerová už má svém kontě poměrně dost knih. Já se zatím dostala ke dvěma, se kterými vás dnes seznámím, a rovnou předesílám, z obou jsem byla nadšená. 

Přečteno II. - pokročilé knižní rozjímání

Mé nadšení pro četbu neutichlo ani po přečtení všech románů od Aleny Morštajnové (KLIK). A zdaleka není příčina jen v tom, že mě teď tělo nutí trávit mnohem více času v posteli a odpočinkem.

Inspirace co číst dál přišla jednoho dne sama od sebe. 

Teta byla během jara na představení nové knihy Karin Lednické - ŠIKMÝ KOSTEL, které byla za kmotru nové knihy právě Alena Morštajnová. No považte, to přece značí to, že pokud se vám líbí romány Aleny Morštajnové, musí se vám zaručeně líbit i román Karin Lednické. A taky že jo !

Přečteno I. aneb cesta ke knižnímu rozjímání

Jestli jsem měla letos nějaké předsevzetí, které se mi doposud daří poctivě plnit, tak je to právě četba knížek.

Nejčastěji je to sice odpočinková beletrie, ale i tak jsem za to na sebe náležitě hrdá.

Pokud jsi mě letos některá autorka opravdu získala, tak je to Alena Morštajnová. Věřím, že pro zkušené knihomoly to není žádné překvapení ani cizí autor, ale díky ní jsem se na čtení knih přímo vrhla.

Její psané příběhy mi dokázaly vrátit nadšení pro chvíle strávené v knižní společnosti a otevřely tak dveře spoustě dalších autorek a autorů. Za to jí patří opravdový dík, protože jinak bych skoro zapomněla, jak příjemné je, najít si čas na čtení, a co znamená si u četby knih opravdu odpočinout.

Všechna její 4 knížní díla jsem přečetla téměř jedním dechem.

Vévodí jim samozřejmě HANA. Román neskutečného obsahu začíná v roce 1954, ale svým dějem se vrací do období těsně před a během druhé světové války. Přesto že román zavádí čtenáře do poměrně drsného prostředí koncentračních táborů, dokáže zároveň celý dej provázet myšlenka, kterou já ráda přirovnávám k citátu "nesuď knihu podle obalu".

Celý text je psán krásnou češtinou a je neuvěřitelně čtivý. Takže pokud máte chuť se do nečeho pořádně začíst, bude pro vás Hana tou pravou volbou.

Druhou knihou, která ve mě ze všech čtyřech vzbudila největší emoce byly TICHÉ KROKY. Román trošku jiného než historického zaměření. Je o jednom rodinném dramatu, komunistickému přesvědčení a samozřejmě lásce.

Román rozhodně stojí za přečtení a zároveň vás tak trochu přiměje k tomu, se zamyslet nad směrem vlastního života.

Nicméně ani další tituly jako HOTÝLEK a SLEPÁ MAPA nezaostávají a dokážou vás nenuceně vtáhnout do děje a nepustit vás až do konce.

V případě že, jste na tom byli podobně jako já, že jste nedokázali pořádně začíst ani do časopisu, budou pro vás romány Aleny Morštajnové ty pravé ořechové, věřte mi. :)