Konečně jsem se dostala do fáze života, kdy jsem na sebe pyšná, protože:
- naučila jsem se mít ráda taková, jaká jsem
- přestala jsem se zajímat o to, co si o mně kdo myslí
- dokázala jsem si, že i doma můžu vymakat postavu a pyšně navlíknout v létě mini
- věřím sama v sebe
- zdárně pokračuju ve psaní své knihy /konečně🙏🏻/
- mnohem víc si vážím přírody a všeho kolem nás
- už vím, o čem celej ten život vlastně je
- plním si své sny
Jsem:
- upřímná /což málokdo snese a nazývá to drzostí/...prostě řeknu, co si myslím, a stejně tak i píšu
- beran, takže tvrdohlavá
- úplně mimo mísu, co se týká pc, programů atd...nemám ani instagram a fb jsem promazala na necelých 30 přátel...brzy se dozvíte proč 😅
- vždy vybočující z davu
První dojem - na facku 👊🏻, ale jak ráda říkám:
"Nesuď, dokud nepoznáš!"
Miluju srandu a nemám ráda aroganci, povýšenost, negativitu.
Už od mala pořád něco sepisuju, škrtám, přepisuju, gumuju....
Nepíšu spisovně a nepoužívám slova, kterým málokdo rozumí jen proto, že by se mělo. Když tak nad tím přemýšlím, tak nedělám nic podle zavedených pravidel 😄
Pokud to do textu pasuje, použiju i neslušný výraz.
Leňulu znám dlouho a mám ji moc ráda. I přes poměrně velkej věkovej rozdíl si máme vždy co říct a hlavně - pokaždý se děsně nasmějeme.
Kdybych nás měla přirovnat k oblíbeným seriálovým postavám, tak - Léňa je slušná Charlotte a já ta drzá Samantha, který je fuk, co si o ní kdo myslí, protože kdyby se tím měla zaobírat, tak už je dávno v blázinci.
