Přečteno I. aneb cesta ke knižnímu rozjímání

Jestli jsem měla letos nějaké předsevzetí, které se mi doposud daří poctivě plnit, tak je to právě četba knížek.

Nejčastěji je to sice odpočinková beletrie, ale i tak jsem za to na sebe náležitě hrdá.

Pokud jsi mě letos některá autorka opravdu získala, tak je to Alena Morštajnová. Věřím, že pro zkušené knihomoly to není žádné překvapení ani cizí autor, ale díky ní jsem se na čtení knih přímo vrhla.

Její psané příběhy mi dokázaly vrátit nadšení pro chvíle strávené v knižní společnosti a otevřely tak dveře spoustě dalších autorek a autorů. Za to jí patří opravdový dík, protože jinak bych skoro zapomněla, jak příjemné je, najít si čas na čtení, a co znamená si u četby knih opravdu odpočinout.

Všechna její 4 knížní díla jsem přečetla téměř jedním dechem.

Vévodí jim samozřejmě HANA. Román neskutečného obsahu začíná v roce 1954, ale svým dějem se vrací do období těsně před a během druhé světové války. Přesto že román zavádí čtenáře do poměrně drsného prostředí koncentračních táborů, dokáže zároveň celý dej provázet myšlenka, kterou já ráda přirovnávám k citátu "nesuď knihu podle obalu".

Celý text je psán krásnou češtinou a je neuvěřitelně čtivý. Takže pokud máte chuť se do nečeho pořádně začíst, bude pro vás Hana tou pravou volbou.

Druhou knihou, která ve mě ze všech čtyřech vzbudila největší emoce byly TICHÉ KROKY. Román trošku jiného než historického zaměření. Je o jednom rodinném dramatu, komunistickému přesvědčení a samozřejmě lásce.

Román rozhodně stojí za přečtení a zároveň vás tak trochu přiměje k tomu, se zamyslet nad směrem vlastního života.

Nicméně ani další tituly jako HOTÝLEK a SLEPÁ MAPA nezaostávají a dokážou vás nenuceně vtáhnout do děje a nepustit vás až do konce.

V případě že, jste na tom byli podobně jako já, že jste nedokázali pořádně začíst ani do časopisu, budou pro vás romány Aleny Morštajnové ty pravé ořechové, věřte mi. :)