neděle 31. prosince 2017

Bilance 2017


V závěru roku mám vždy tendenci bilancovat celých uplynulých 12 měsíců. A věřte mi, letos mi to dalo skutečně zabrat.
Rok 2017 pro mě byl rokem plným překvapení, úžasných zážitků, cestování, plnění přání, zkoušení nových věcí a překonávání hranic.
I když na blogu nerada zveřejňuji pikantnosti ze soukromého života tenhle rok si to vážně zaslouží. Myslím že vy, mi milí čtenáři, kteří sledujete můj instagramový a facebookový profil, už toho stejně spoustu víte ale asi neznáte ty příběhy "za oponou".


Tak tedy.

Rok začal mým první lyžováním a věřte mi, ve 26-ti letech je vážně velká věc. Už na lyžích při plužení nevypadáte tak roztomile jako ti malí puclíci, kteří kolem vás jezdí s výbavou která hraje všemi barvami, aby je rodiče poznali i na hony daleko, a ani se tak necítíte.
Já osobně si připadala spíš jako hrošice, která se nečekaně ocitla na lyžích, a jelikož jsem do odjezdu nesehnala mou vysněnou a dokonalou lyžařskou bundu a kalhoty za bezkonkurenční cenu, tak jsem si ani nemohla říkat že i když mi to nejde, tak u toho alespoň dobře vypadá.
Bohužel. To je život.
Na druhou stranu mi ten Aperol i přes to všechno chutnat nepřestal a já stejně nejraději vysedávala na baru s výrazem zkušeného a svahy ostříleného lyžaře.
A i když to bylo náročné, stálo to za to, vážně jo, i to ranní navlékaní do lyžáků. Dobře to tak trochu kecám, ale musím, brzy jedu na hory zas a musím se na to správně navnadit....a sehnat dokonalou bundu a kalhoty za snovou cenu :).


 Další výlet se spoustou zážitků na sebe nenechal dlouho čekat a díky svým nejbližším jsem mohla vyrazit navštívit Miláno. Město designu a módy, jehož návštěvu jsem si spoustu let plánovala. Pár dní o velikonocích se tak proměnilo v sen, ze kterého žiju ještě dnes. A i kdybyste se tam měli zastavit je na pizzu, zmrzlinu a prosecco, stojí to za to.


Zbytek roku jsem si představovala tak nějak klidně. Bez větších akcí. Přece jsem si říkala že to největší (a to lyžování) mám už přece jen za sebou. Jenže ona to nebyla tak docela pravda.
V práci jsem dostala nové příležitosti, které pro mě hodně znamenaly. Stávající pracovní místo už mě tolik nebavilo a já uvažovala o změně. Jenže holka s prvním skutečným zaměstnáním a nedlouhou praxí, se nemůže zase tolik vyskakovat. Tak jsem to brala, a byla jsem moc vděčná za malou možnost posunu a změny.




A další cestování na sebe nenechalo také dlouho čekat. Zvládla jsem dva lety do spojených států, s přestupy (což mi ještě také není úplně blízké), snažila se speakovat a rozumět rodilým mluvčím co to šlo, jenže že to moc nešlo. A pak se samozřejmě v pořádku vrátit zpět.
Byly to výkony hodné udělení metálu, alespoň tedy pro mě, a do dnes jsem na sebe za to pyšná. Dobře za to, a pak za ty úlovky v outletech :).

Oukej, to by pro ten rok stačilo ne?
NE !

Následoval Laver Cup, kde jsem viděla legendární Annu Wintour na vlastní oči (a spoustu dalších, pochopitelně tenisových hvězd) mi učaroval na tolik, že jsem se po 27 letech skutečně nadchla pro sport. To sledování hokeje s taťkou u telky ve školce, do toho teď pochopitelně nepočítám.



Dostala jsem se na dovču snů, dokonce jsem na ni v práci dostala neplacené volno, a to byl zlatý grál veškerého mého celoživotního cestování. Řekla holka co se dřív dostala nejdál k moři do Chorvatska.
A jestli vám to z fotek přijde jako pohádka, věřte že to pohádka byla. Nádherná pohádka, ve které bylo všechno přesně tak jak má být. A to včetně veškerých průserů jako zrušení letu, který vás měl dopravit z ostrova na hlavní letecký spoj do Evropy, pochroumání motoru lodě uprostřed širého moře i fakt, že jsem při odletu nastupovala do letadla s teplotou a během dlouhého letu se mi pak vyrazil opar, který se mě statečně držel po celou dovolenou.




Upřímně, kdysi jsem si myslela že mám vražedné životní tempo, ovšem to jsem nevěděla co mě čeká.

A aby těch změn nebylo málo přišla ještě jedna, velká, snová o které jsem si myslela že si na ni ještě nějakou dobu budu muset počkat. Tu si ale ještě nějakou dobu nechám pro sebe....kdo ví, třeba se o ní brzy dozvíte. A když ne, pak to jistí bilancování za rok 2018. A i když nevím, co všechno mi nový rok přinese, můžu vám říct, že se na to všechno moc těším. Ať to bude cokoliv, věřím že to zvládnu. A vy také !


Takže s chutí do toho, ať každej den stojí za to !


2 komentáře:

  1. Krom oparu vím úplně o všem👏🏼 Chybí fotka divočáka a video z hor☝🏼😄

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář, všech si moc vážím.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...